Mona Lisa

Mona Lisa,

též označovaná La Gioconda (pravděpodobně se jmenovala Lisa del Giocondo)

Vznik: poč. 16. století (přesněji v letech 1503–1506, 1517), Leonardo da Vinci jej vytvořil během svého pobytu ve Florencii a odvezl jej s sebou při svém útěku z Říma do Francie v roce 1516.

Historie vzniku, osudy a umístění obrazu:

Je možné, že Leonardo da Vinci Monu Lisu dokončoval až ve Francii do roku 1517. Leonardo před svou smrtí prodal Monu Lisu francouzskému králi Františku I. za poměrně vysokou částku 4000 zlatých dukátů.

Významnou roli pro celosvětovou známost obrazu sehrála až krádež obrazu z Louvru v srpnu roku 1911. Původně z ní byli podezíráni stoupenci umělecké moderny – např. básník Guillaume Apollinaire, který byl dokonce zatčen, nebo Pablo Picasso, který musel k výslechu. Skutečným zlodějem byl dělník-zasklívač obrazů, zaměstnanec Louvru, který nejprve dva roky schovával obraz ve svém pokoji v Paříži, a pak dostal Monu Lisu až do Florencie, kde ji nabídl ke koupi antikváři. Obraz byl  několik týdnů vystavován ve Florencii a začátkem roku 1914 byl slavnostně vrácen do Francie. Za krádež dostal Peruggia trest pouhých sedm měsíců, hájil se patriotstvím a tím, že chtěl vrátit obraz zpět do Itálie, země jeho vzniku. 

Od prodeje králi Františkovi I. byl slavný obraz majetkem francouzských panovníků. Byl nejprve umístěn na zámku Fontainebleau a později ve Versailles. Po Velké francouzské revoluci byl od roku 1797 umístěn v obrazárně v Louvru (zřízené v roce 1793) krom doby, kdy se nacházel v ložnici samotného Napoleona Bonaparta. V roce 1804 byl na Napoleonův popud dopraven zpět do Louvru. Je majetkem Francie resp. francouzské vlády a je stále vystaven v Louvru v  Paříži.

Popis obrazu a výklad námětu:

Základní charakteristika

Jde o malbu olejem na dřevo topolu s využitím techniky sfumato o rozměrech 77 × 53 cm. Žena na obraze sleduje diváka s nenapodobitelným, tajuplným úsměvem, který se stal předmětem mnoha pověstí a spekulací. V současnosti je tento obraz vystaven v pařížském Louvru.

Vyobrazená postava

Která žena je na slavném Leonardově portrétu vyobrazena a také kdo a za jakých okolností si u něj obraz objednal, je předmětem mnoha dohadů. Tradičně se uvádí Lisa del Giocondo, žena florentského obchodníka. 

Sám Leonardův životopisec Vasari se s Leonardem nikdy osobně nesetkal. Ve svých zápiscích přirovnává tohoto renesančního velikána ke starověkému řeckému malíři Apelléovi a zmiňuje o něm, že v určitou dobu pracoval souběžně na třech malbách. Jednou z dalších teorií je, že portrétovanou ženou je Leonardova matka.

Rysy malby a výklad jejího námětu

Da Vinci na portrétu Mony Lisy představil hned několik převratných postupů:

"Šířka záběru" použitá v obrazu (tedy zobrazení přibližně horní poloviny těla) se do té doby nepoužívala – osoby byly zobrazeny buď celé, nebo jen jejich busty.

Tehdejší středověcí portrétisté malovali převážně z profilu; malba z poloprofilu (částečně z profilu, částečně en face) na počátku 16. století až na výjimky používaná nebyla. Nezvyklé v té době též bylo, aby postava na portrétu udržovala s divákem "oční kontakt", jak tomu v případě Mony Lisy je.

Pozadí za Monou Lisou je rozostřené. V soudobých malbách bylo naopak vše stejně ostré. Navíc čím je na obraze pozadí vzdálenější, tím je rozostřenější a mdlejší. Vyskytuje se na něm most a větší vlny, poblíž je vidět několik sopek, za nimi jsou útesy.

Do té doby zdaleka nejprokreslenější stínování a tónování, související s technikou sfumato.

Vysoká anatomická věrnost (ruce).

Do té doby neviděné detaily, např. v tkanině šatů.

Další rysy díla:

Krajina za Monou Lisou je fantaskní; horizonty z levé a pravé strany jsou na výrazně rozdílné úrovni a je fyzicky téměř nemožné, aby se za zády Mony Lisy mohly spojit.