UCCELLO Světoví mistři o člověku a jeho světě

Paolo UCCELLO, Paolo di Dono zvaný Uccello (1397 Pratovecchio u Arezza – 1475 Florencie)

italský raně renesanční malíř, mozaikář, dekoratér a nadšený zastánce perspektivní teorie, kterou usiloval důsledně aplikovat v malířství.

Giorgio Vasari ve své knize Životy umělců napsal, že Uccello byl přímo posedlý svým zájmem o perspektivu a zůstával třebas celou noc vzhůru, aby nalezl správný úběžný bod. Ucello použil perspektivu s cílem vytvořit pocit hloubky v obrazech, a nikoli jako jeho součastníci pouze pro oddělení jednotlivých částí příběhu.

Ucello tvořil v pozdně gotické tradici zdůrazňující barvu a zdobnost spíše než skutečný realismus. Jeho přezdívka Uccello má původ v jeho zálibě v malování ptactva.

Uccello se narodil v obci Pratovecchio v roce 1397. Jeho "daňová přiznání" podaná za několik let ukazují, že se narodil v roce 1397, ale v roce 1446 sám Ucello tvrdil, že se narodil o rok dříve. Jeho otec Dono di Paolo byl holič, což tehdy znamenalo, že plnil funkci obecního chirurga v Pratovecchio u Arezzoa, jeho matka Antonia byl urozená Florenťanka.

Ve věku deseti let byl malý Paolo dán do učení k slavnému sochaři a umělci Lorenzu Ghibertimu, známému svým návrhem portálu a dveří florentského baptisteria, aby zde pracoval jako zlatník. Ghibertiho pozdně gotický styl dávající důraz na vypravovaný příběh maldého Ucella velmi ovlivnil. V této době také Ucello navázal své celoživotní přátelství se sochařem Donatellem.

V roce 1414 byl přijat do malířského cechu svatého Lukáše (Compagnia di San Luca) a jen o rok později, v roce 1415, se připojil k oficiálnímu malířskému cechu Arte dei Medici e degli Speziali.

Pro katedrálu Santa Maria Maggiore namaloval fresku Zvěstování. V této fresce zachtil mimo jiné velkou budovu se sloupovím, což jen dokládá jeho zájem o perspektivu. 

Paolo maloval Životy svatých otců v ambitech kostela San Miniato, který stojí na kopci s výhledem na Florencii. Pro tuto fresku použil poměrně neobvyklé barvy (např. modrá a cihlová pro budovy) údajně jako protest proti monotónímu jídlu, které mu bylo poskytnuto. Nakonec se prý Ucello cítil fyzicky tak zle, že od práce utekl a vrátil se ji dokončit až když mu byla výslovně přislíbena normální strava.

Uccello byl požádán, aby namaloval celou řadu mýtických zvířat pro Mediceje. Byla to práce, která jej zřejmě velmi bavila, maloval zvířata rád, jeho vyobrazení lva bojujícího s hadem obdivoval Vasari nejvíce. Ani zde nechybějí desítky ptáků, kterými, zdá se, byl už tehdy proslavený, neboť už v této době nosil svou přezdívku Ucello (Paolo Ucelli – Ptačí Pavel).

Od roku 1424 má zřejmě Ucello vlastní malířskou dílnu. V tomto roce maluje scény Stvoření a Vyhnání z ráje v Zelném klášteře u Santa Maria Novella ve Florencii , prokazující jeho uměleckéou zralost. Opět zde vidíme velké množství ptactva v korunách stromů, tak nezvykle skutečných. Ucello tak získává skvělou pověst jako krajinář. Pracuje na výjevech z příběhu o potopě světa.

V roce 1425 Uccello cestoval do Benátek, kde pracoval na mozaikách na fasádě kostela svatého Marka. V této době maloval fresky v katedrále v papežské Bologni.

Zbytek života strávil Ucello většinou ve Florencii a dále pracoval na různých malířských a architektonických projektech církve a mecanášů, zejména pak na slavném Duomo. 

Ve Florencii v roce 1446 maloval opět ambit u kostela Santa Maria Novella. V letech 1447–1454 namaloval také scény mnišského života pro kostel San Miniato al Monte ve Florencii.

Někdy v letech 1450 až 1456 namaloval své nejslavnější dílo, tedy Bitvu u San Romana, zobrazující vítězství florentské armády nad sienskými v roce 1432, pro Palazzo Medici ve Florencii.

V tomto díle vyznačujícím se skvělou kompozicí a mimořádnou hloubkou Ucello osvědčil své schopnosti dokonalého mistra perspektivy a kompozice, když vnesl jakýsi vznešený řád do chaosu bitevní scény.

V roce 1453 se narodil jeho syn Donato (kmoterm byl Donetello). V roce 1456 se manželům narodila dcera Antonia.

Mezi léty 1465 a 1469 patrně se svým synem Donatem působil v Urbinu. Známý je zejména výjev založený na události, která se údajně udála v Paříži roku 1290. Židovský lichvář ukradl posvěcenou hostii, která začala zázračně krvácet. Tento příbněh přidal do italské literární tradice Giovanni Villani ve své knize Nuova Cronica.

Ve svém florentském daňovém přiznání ze dne 8. 1469 prohlásil Ucello: "Přistihl jsem se starý a nemocný, moje žena je nemocná, a já již nemohu pracovat." Jeho poslední známá práce je Lov asi z roku 1470. Ucello sepsal závěť 11. listopadu 1475 a zemřel krátce poté, 10. prosince 1475 v nemocnici ve Florencii ve věku 78 let. Byl pohřben v otcově hrobě ve Florentském kostele Santo Spirito.

Jeho dcera Antonia Uccello (1456–1491) byla karmelitánská řádová sestra, byla prý skvělá malířka. Pravděpodobně se nedochovala žádná z jejích prací.

Díla autora:

Bitva u San Romana

Kamenování svatého Štěpána

Lov v lese

Statečnost

Stvoření Adama

Svatý Jiří bojující s drakem

Uvedení Panny Marie do Chrámu

Výzdoba florentského dómu

Zázrak znesvěcené hostie, scéna čtvrtá

Paolo UCCELLO: SVATÝ JIŘÍ OSVOBOZUJE PRINCEZNU – plátno 56krát 74 cm z let kolem r. 1465, National Gallery v Londýně.

cs.wikipedia.org/wiki/Paolo_Uccello

www.annachmiel.com/en/saint-george-and-the-dragon