Architektonicky významné budovy druhé poloviny 20. století 

Architektura druhé poloviny 20.století

Moderní architekturu přijalo mnoho vlivných architektů a teoretiků architektury, ačkoliv v první polovině

Kinetické umění

Kinetické umění (kinetismus) je umělecký směr, pro který je typické využívání pohybu k řešení vztahů mezi samotným dílem, prostorem a světlem.

Kinetické umění neboli kinetismus je moderní

Op Art 

Op-art (zkráceně z angl. optical art optické umění) je směr výtvarného umění, jenž se začal rozvíjet koncem 50. a počátkem 60. let 20. století. Autoři op-artových děl využívají poznatky z geometrie, fyziognomie a optiky.

Pop Art 

Pop-art (zkratka z angl. popular art populární masové umění) je umělecký směr, který se prvně objevil zhruba v polovině 50. let a dominoval pak zejména v 60. letech; byl ovlivněn populární hudbou a komerčním uměním. Charakteristické

Francouzská abstrakce po roce 1945 - Informel

Malba vzniká zcela spontánně bez kompozičních pravidel - zcela bourá koncepty tradičního umění i kompozice, je iracionální a svobodný

• - je protikladem geometrického
  [ Pokračování článku ]

Tašismus

Tachismus ( fr. taché = skvrna) je francouzský styl abstraktní malby populární zejména v 40. a 50. letech 20. století. Styl byl součástí širšího abstraktního hnutí informelu, někdy je vymezován jako evropský pendant k americkému

Umění druhé poloviny 20.stol.

Centrum moderního umění se přesouvá do. Ameriky. 

Výtvarný směr a jeho tendence

• Abstraktní malířství
• Abstraktní expresionismus
  [ Pokračování článku ]

Funkcionalismus

Funkcionalismus jako směr vykrystalizoval ve 20. letech 20. století. Reprezentoval tehdejší náladu ve společnosti, jež směřovala kupředu, odvracela se od minulosti, hledala nové využití dosavadních poznatků a zasazovala se o vytvoření

Neoplasticismus - hnutí De Stijl

Holandské hnutí De Stijl hraje zvláštní roli při formování moderní výtvarné formy. 

Proponenti tohoto stylu se snaží vyjádřit nový utopický ideál duchovní harmonie

Konstruktivismus

Konstruktivismus byl název pro architektonické a umělecké hnutí, které se rozšířilo zejména v Rusku po Říjnové revoluci 1917 až do počátku 30. let. Jednu větev konstruktivismu založil "Realistický manifest" A. Pevsnera

Orfismus

Orfismus název odvozen od vlastního jména Orfeus (=řecký pěvec) nebo také orfický kubismus je výraz, který byl v umění poprvé užit v roce 1912 francouzským básníkem Guillaumem Apollinairem. Označil tak malby Roberta Delaunaye, které připodobnil

Surrealismus

Surrealismus je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek. První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho

Dadaismus

Dadaismus, též Dada, byl avantgardní umělecký směr vzniklý ve Švýcarsku. Mezi roky 1916–1923 byl velmi populární. Vznikl jako revolta skupiny umělců různých národností proti válečným hrůzám. 

Dadaismus je

Der Blaue Reiter

Der Blaue Reiter (Modrý jezdec) byla německá expresionistická umělecká skupina, která vznikla roku 1911 v Mnichově. Zakládajícími členy byli Franz Marc, Gabriela Münterová, Alfred Kubin a Vasilij Kandinskij, podle jehož

Německý expresionismus - Die Brücke

Die Brücke (Most) byla německá umělecká skupina, která vznikla roku 1905 v Drážďanech. Zakládajícími členy byli studenti architektury Fritz Bleyl, Erich Heckel, Ernst Ludwig Kirchner a Karl

Naivní umění

Naivní umění je termín, kterým se často označují malíři bez odborného uměleckého vzdělání. Není to ovšem tak úplně pravda. Autoři obrazů, namalovaných naivním stylem sice často bývají samouci, není to ale pravidlem.

École de Paris - Pařížská škola

Pařížská škola (francouzsky École de Paris) je označení pro různé skupiny umělců, kteří v minulosti působili v Paříži. Jedná se jednak o skupinu středověkých iluminátorů, dále o skupinu umělců v Paříži před

Futurismus

Futurismus je avantgardní umělecký směr. Pro tento směr je charakteristické odmítání všech dosavadních kulturních a uměleckých hodnot. Tím se futurismus stal hnutím odmítajícím jakoukoli tradici. Jejich cílem je ukázat moderní uspěchanou

Kubismus

Kubismus (1907 – 1914, vznikl v Paříži · od slova: cubus = KOSTKY / KRYCHLE) je avantgardní umělecké hnutí přelomu 19. a 20. století, které pojímá výtvarné umění revolučním způsobem. Princip kubismu spočívá v jeho prostorové

Fauvismus 

Fauvismus je moderní umělecký směr, který vznikl ve Francii na počátku 20. století. Podobá se německému expresionismu, jehož začátky ovlivnil. Fauvisté nevytvořili žádný manifest a dohromady uspořádali jen tři výstavy v průběhu

Umění první poloviny 20.stol.

Umění 20. století se vyznačuje nejen širokou pestrostí stylů a proudů, ale také proměnou přístupu a vnímání umění jako takového. Zatímco secese se od minulosti odkláněla ponejvíce novou dekorativností, moderna se

Secese

Secese je mezinárodní umělecký sloh z přelomu 19. a 20. století a posledním stylem souhrnného umění, též Gesamtkunstwerk, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Těžiště secese neleží ve vysokém

Symbolismus   

Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu (v Čechách lumírovci). Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat (nálady,

Postimpresionismus

Postimpresionismus není jednotný umělecký proud, jedná se o různé umělecké projevy na přelomu 19. a 20. století, které se rozvíjely hlavně na území západní Evropy, převážně ve Francii. 

polovina

Neoimpresionismus – pointilismus 

- označení pro malířství hnutí (směr), které rozpracovává impresionistické principy

- následoval impresionismus jako poetická hra světla a čistých pastelových

IMPRESIONISMUS

Impresionismus je umělecký směr, který vznikl v druhé polovině 19. století. Byl reakcí na ateliérovou malbu, jeho cílem je malba v přírodě, kde se pokouší zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle, neopakovatelné chvíle, okamžik

Před-impresionisté

1) Anglická krajinomalba romantismu

- angličtí romanističtí krajináři dokonale zachycovali

Malířství 19. století

Malířství 19. století. - končí období velkých uměleckých SLOHŮ jako byly románský sloh, gotický, renesance nebo baroko, a začíná období SMĚRŮ

Umění 19. století zahrnuje pestrou škálu uměleckých

Realismus

Realismus (lat. skutečný) je výtvarná forma, která se dívá na skutečnost objektivně, bez iluzí a fantazie. Sílící materialistické pojetí se projevuje ve výtvarném umění snahou o zachycení dokonalé fyzické reality, často jde až o dokonalé

Romantismus

Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Vznikl přibližně na přelomu 18. a 19. století a hlavní rozvoj zažíval od první třetiny 19. století do poloviny 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita a duše.

Romantismus vyvíjel

EMPÍR

Pro další vlnu klasicismu, kterou přinesl Napoleon Bonaparte a napoleonské války se užívá označení empír (z franc. empire, císařství).

Empír [em-] nebo empir [ampír], zvaný také císařský sloh, označuje

UMĚNÍ KLASICISMU

Klasicismus (z lat. classicus = vynikající, vzorový, dokonalý) je umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikal ve 2. polovině 17. století

BAROKNÍ UMĚNÍ

Baroko či barok je umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. V barokním malířství byly nejčastěji zastoupeny fresky (nástěnné

Renesanční umění

Renesančné výtvarné umenie prekonáva viazanosť gotického umenia; je obrodením výtvarného umenia v kultúrne vyspelom prostredí Talianska, ktorému poskytla významné podnety, i keď nie výlučne, antická tradícia, na ktorú sa tu, najmä

Gotické umění

Gotika je umělecký sloh pomalu navazující na sloh románský. Začíná se projevovat od druhé poloviny 12. století a pokračuje ve vrcholném středověku zhruba po další tři staletí. V českých zemích nastupuje i ustupuje gotika o něco později.

Románské umění

Románský sloh je umělecký sloh, který se ve středověku v 10.–13. století rozšířil ve stavitelství a výtvarném umění v zemích západní, jižní a střední Evropy. Na východě Evropy se v té době prosazoval byzantský sloh. Románský

Předrománské umění

doba karolínská podle císaře Karla Velikého, u nás do konce 10. století doba otonská podle císaře Oty

Karolínská renesance - kniţní malba. Jejím hlavním znakem je christocentrismus

Byzantské, karolínské a raně křesťanské umění 

navazovalo především na umění antického Říma, raně křesťanské umění, ovlivněno bylo i uměním byzantským a uměleckými tradicemi nově usazených národů.

UMĚNÍ STAROVĚKÉHO ŘÍMA

Římské výtvarné umění jsou hmotné umělecké projevy vytvořené Římany, jejichž styl vznikl asimilací mnoha uměleckých forem jiných národů kolem Středomoří. Vrchol římského umění začal v dobách kolem Kristova narození

Umění Etrusků

Etruské umění se rozvinulo na území dnešního Toskánska a Korsiky přibližně v 7. století př.n.l. Jejich původ je záhadou, pravděpodobně byli původním domácím obyvatelstvem Zpočátku se Etruskové zabývali pouze zdobením předmětů denní

UMĚNÍ STAROVĚKÉHO ŘECKA

Řecko navázalo na umění egejské kultury, na umění mínojské a mykénské civilizace. 

Umění starověkého Řecka dosáhlo vysoké úrovně mimo jiné v oblasti

Egejské umění – Mykény

Egejská kultura a je dělena na několik víceméně samostatných okruhů, a to: kulturu kykladskou, kulturu mínojskou (krétskou), kulturu mykénskou a kulturu maloasijskou/západoanatolskou (trojskou)

Antické umění

Athény a Řím, centra antického světa. Pojem Antika označuje čas a kulturu starověkého Řecka

Odkazy na stránky:

Egyptské umění

Počátky egyptského umění souvisí se vznikem písma. Umění civilizace v údolí Nilu v období zhruba od roku. 3000 do roku 300 př. n. l..S malbami, nejčastěji s malovanými reliéfy, se setkáváme hlavně v hrobkách, chrámech a někdy

Umění Mezopotámie

je civilizace, která se vyvíjela zároveň s Egyptem, trvala asi 3 000 let. Mezopotámie je označení pro oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, jejíž jádro tvoří povodí středního a dolního toku obou řek. Mezopotámie je součástí tzv.

Starověké umění

Umění starověku zahrnuje sochařství, architektura a další umění nejstarších civilizací, které vzniklo v oblasti Blízkého východu v Severovýchodní Africe, v Arábii a v Malé a Střední Asii. Tedy v Mezopotámii a v Egyptě, ve Fénicii

Pravěké umění

Umění pravěku představuje nejdelší období vývoje umění, od prvních estetických projevů předchůdců dnešního člověka po vznik civilizací používajících písmo. 

mladší paleolit (40 000 –

Dějiny umění

Cílem umění je vytvářet díla, které vzbuzují v člověku radost, požitek a duševně ho obohacují.

Ve stručnosti je cílem umění tvořit něco krásného.

Průřez

Andrej RUBLEV, používá se též transkripcí převedený tvar Rubljov, rusky Андрей Рублёв (1360 ? – 29. leden ? 1430)

je považován za nejvýznamnějšího

Eila Vilhelmina HILTUNEN (22. listopadu 1922, Sortavala – 10. října 2003, Helsinky)

finská sochařka. Jejím nejslavnějším dílem je Sibeliův památník v Helsinkách z roku 1967. Kromě tohoto monumentálního památníku vytvořila Hiltunenová

Natálie Sergejevna GONČAROVOVÁ, rusky Наталья Сергеевна Гончарова, francouzsky Nathalie Gontcharoff

rusko-francouzská

FEIDIÁS Φειδίας (asi 490 př. n. l. – asi 430 př. n. l.)

antický řecký sochař klasického období. Patří k nejvýznamnějším světovým sochařům. Narodil se v Athénách v době řecko-perských válek. Sochařství

Robert DELAUNAY [robér delóné] (12. dubna 1885 Paříž – 25. října 1941 Montpellier, Francie)

francouzský kubistický malíř, představitel abstraktního malířství. Vyrůstal u strýce, který v něm spatřil rodící se malířský talent.

Eugéne DELACROIX [Delakrua] (26. dubna 1798, Charenton-Saint-Maurice, Francie – 13. srpna 1863, Paříž, Francie)

francouzský malíř období romantismu, významná osobnost světového malířství 19. století. Do dějin výtvarného umění se zapsal především

André DERAIN (10. června 1880 v Chatou – 8. září 1954 v Garches)

francouzský malíř sochař, grafik a scénograf, jeden ze zakladatelů fauvismu. V roce 1898 vstoupil do pařížské Académie Camillo (studoval malbu). Seznámil se s Henri Matissem.
Derain

ČCHI PAJ-Š (1864 – 1957)

čínský malíř, kaligraf, řezbář a básník. Měl mimořádný vliv na formování čínského malířského stylu 20. století. 

Čchi Paj-š' patří k nejvýznamnějším čínským malířům 20. století.

Benvenuto CELLINI [čelíny] (3. listopadu 1500 Florencie – 13. února 1571 tamtéž)

italský zlatník, sochař a spisovatel, který se stal známý svými manýristickými kovovými sochami na přechodu renesance a baroka, šperky a mincemi i knihou "Vlastní

Andrea del VERROCCHIO , vlastním jménem Andrea di Michele di Francesco di Cioni (1435, Florencie – 10. října 1488, Benátky)

italský renesanční malíř, zlatník a sochař činný v Římě, ve Florencii a v Benátkách, kde pobýval kvůli jedné ze svých

Francois RUDE (4. ledna 1784, Dijon – 3. listopadu 1855, Paříž)

francouzský sochař. Rude byl vyučen nejprve kovářem, ale od roku 1807 se vzdělával v Paříži na École des Beaux-Arts.

Frans SNYDERS, též Snijders (1579–1657)

vlámský barokní malíř zátiší a zvířat. Frans Snyders se narodil v roce 1579 v Antverpách, pokřtěn byl 11. listopadu 1579. Studoval u Pietera Brueghela mladšího a u Hendricka van Balen. V roce 1602

John Singer SARGENT (12. ledna 1856 Florencie – 14. dubna 1925 Londýn)

jeden z nejúspěšnějších amerických malířů-portrétistů ve své době, později působil spíše jako nadaný krajinář. Sargent se narodil v italské Florencii americkým rodičům.

Roelandt SAVERY, též Saverij či Savry (1576/78 Kortrijk, též Courtrai – 1639 Utrecht)

přední malíř na dvoře císaře Rudolfa II. Vlám Roelandt Savery byl jedním z nejoriginálnějších a nejosobitějších malířů, jenž pracoval v císařských službách.

Karl SCHMIDT-ROTTLUFF (1. prosince 1884, Rottluff – 10. srpna 1976, Berlín) 

německý expresionistický malíř a grafik. Na jeho tvorbu měl velký vliv Nolde. Po rozpadu expresionistické skupiny Die Brücke si dokázal najít cestu

Luca di Simone della ROBBIA (červenec 1400 – 20. února 1482)

italský renesanční sochař činný ve Florencii v 15. století. Proslavil se především svými pestrobarevně glazovanými majolikami, tuto techniku také zdokonalil. Založil celou

Jan PREISLER (17. února 1872 Králův Dvůr-Popovice – 27. dubna 1918 Praha)

český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole, pod vedením profesora Františka Ženíška. Byl jedním z prvních, vůdčích představitelů

Tadeusz MAKOWSKI (29. ledna 1882 Osvětim – 1. listopadu 1932 Paříž)

polský malíř. V letech 1902–1906 studoval klasickou a polskou filologii. Patří k nejvýraznějším osobnostem polské malby 20. století. Syntéza kubismu a stylizace

Antonello da MESSINA, původně Antonello di Giovanni di Antonio, zvaný také Antonello degli Anton (kolem 1430 Messina – 1479 tamtéž)

italský (sicilský) malíř rané renesance, jeden z průkopníků olejomalby v jižní Itálii. Přispěl hlavně

Jean Auguste Dominique INGRES (1780–1867) 

francouzský malíř, vůdčí představitel klasicismu v malbě. Sám sebe považoval především za malíře historických výjevů, za jeho nejvýznamnější odkaz však dnes jsou považovány především jeho portréty

Aert de GELDER (1645 - 1727)

holandský malíř. Byl člověkem životní radosti. I v pokročilém věku byl prý mladý duchem. Nikdy se neoženil.

Aert de GELDER: Hostina

Emilio GRECO  (1913-1995) 

italský sochař, rytec, medailér, spisovatel a básník. Proslavil se především svými monumentálními bronzovými sochami, které jsou umístěny po celém světě v muzeích, jako je - Tate Modern, Ermitage Museu Coleção

Alexej von JAWLENSKIJ, vlastním jménem Alexej Georgijevič Javlenskij, rusky Алексей Георгиевич Явленский (1864-1941)

Bernardo STROZZI, také Il Cappuccino, nebo Il Prete Genovese (1581-1644)

italský mnich řádu kapucínů a malíř-figuralista raného baroka; byl autorem oltářních obrazů, portrétů, žánrů, alegorických i mytologických scén, ale také zátiší. Bývá pokládán

PRAXITELÉS řecky Πραξιτέλης (asi 370 př. n. l. – 330 př. n. l.)

starověký řecký sochař, jeden z nejvýznamnějších sochařů 4. století př. n. l. 

Je pravděpodobně

Pieter de HOOCH, někdy též uváděn jako Hoogh či Hooghe (1629, Rotterdam - 1684, Amsterdam)

nizozemský malíř. 

Jeho otec byl zedník, matka porodní bába. Měl čtyři sourozence, kteří všichni zemřeli v dětství. 

Jean CLOUET (1480–1541)

francouzský renesanční malíř, miniaturista, který pracoval ve Francii během vrcholné renesance. Byl otcem malíře Françoise Cloueta. Je znám také pod přezdívkou "Janet".

Gustav KLIMT  (14. července 1862 Baumgarten u Vídně, nyní součást Penzingu – 6. února 1918 Vídeň-Alsergrund)

rakouský malíř žijící převážně ve Vídni. Klimt jako malíř reprezentuje nejlepší období Vídně – dobu, kdy tu vznikala

Karl HOFER (1878-1955)

německý expresionistický malíř. Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění. 

Karl

Emile Antoine BOURDELLE, plným jménem Émile-Antoine Bourdelle (1861-1929)

francouzský sochař a malíř. Pracoval v ateliérech A. J. Daloua a Augusta Rodina. Sám ovlivnil několik umělců jako byli Henri Matisse, Aristide Maillol nebo Alberto Giacometti.

Giacomo MANZÚ (1908–1991)

italský sochař, medailista, grafik a kreslíř. Jeho figurativní umění se vždy orientovalo podle přírody, nikdy nebylo zcela abstraktní. V letech 1953 a 1983 získal Cenu Antonia Feltrinelliho.

Paolo UCCELLO, Paolo di Dono zvaný Uccello (1397 Pratovecchio u Arezza – 1475 Florencie)

italský raně renesanční malíř, mozaikář, dekoratér a nadšený zastánce perspektivní teorie, kterou usiloval důsledně aplikovat v malířství.

DONATELLO, vlastním jménem Donato di Niccolò di Betto Bardi (asi 1386 Florencie – 13. prosince 1466 Florencie)

byl florentský sochař a umělec rané renesance. Je považován za jednoho ze zakladatelů individualizovaného sochařského

George SEURAT, plným jménem Georges-Pierre Seurat (2. prosince 1859 Paříž – 29. března 1891 Paříž)

byl francouzský malíř, zakladatel neoimpresionismu. Vynalezl a používal techniku pointilismu či divizionismu, což bylo skládání obrazu z malých

Lucas van LEYDEN, také Lucas Hugensz nebo Lucas Jacobsz (1460-1533)

severoholandský malíř, kreslíř, mědirytec, autor leptů a dřevořezů. Získal proslulost ještě během svého života a je považován za jednoho z největších rytců v historii umění.

Gerard ter BORCH , také Terburg nebo Terborch (1617, Zwolle – 8. prosince 1681, Deventer)

nizozemský malíř žánrových scén a portrétů. Člen haarlemského cechu Sv. Lukáše.

Ter Borch maloval portréty se

Rafael SANTI, známý také jako Raffaello Sanzio da Urbino nebo jen Raphael (1483-1520)

italský malíř a architekt v období vrcholné renesance. Spolu s Michelangelem a Leonardem da Vinci je považován za nejvýznamnějšího výtvarného umělce té doby.